Tato roztomilá a užitečná zvířátka potkáváme v poslední době stále častěji na školních zahradách, ale i v městských parcích (a bohužel někdy i na pro ně nebezpečné ulici). Pro děti je setkání s nimi velký zážitek a radost, a může to být i výzva jak ježkům pomoci přežít, tolik aktuální před zimou. Přinášíme několik informací a rad, jak na to.
Ježci patří do skupiny hmyzožravých savců, existuje jich asi 15 druhů. Na našem území se prolíná výskyt ježka západního (Erinaceus europaeus) a ježka východního (Erinaceus roumanicus), rozlišovacím znakem mezi nimi jsou bodliny: ježek západní má pravidelně pruhované bodliny, které směřují dozadu jedním směrem, zatímco ježek východní má bodliny nepravidelně pruhované nebo i jednobarevné, které rostou všemi směry a neuspořádaně.
Poté, co se ježci na jaře probudí, musí se vykrmit. Žerou hlavně slimáky, žížaly, brouky a další hmyz včetně jeho larev, a občas nepohrdnou ani drobným obratlovcem, třeba žábou. Ježci špatně vidí, potravu hledají během noci skvěle vyvinutým čichem a jsou při tom docela hluční – hlasitě funí a dupou (což může někoho i vyděsit).
V červnu rodí samice v hnízdě holá mláďata. První malé bodliny vystupují z kůže až po několika hodinách, do dvou dnů je pak nahradí nové pevnější bodliny. Ježčata chodí s matkou dva měsíce a potom se pustí do života samostatně. V prvním roce života zahyne až 70 % mladých ježků, a to hlavně během zimy nebo pod koly aut! Během noci nachodí ježci kolem 1 km, ale v posledních letech, kvůli novým bytelným plotům, je pro ježky stále obtížnější volně procházet zahradami. Možností, jak to změnit, je do plotů zabudovat malé přízemní průchody.
Ježci přečkávají zimu formou zimního spánku. Na chráněném místě v křoví, pod hromadou dřeva apod. si staví hnízdo z listí vystlané trávou. Ke spánku se ukládají obvykle koncem října a v listopadu. Když usnou, jejich teplota klesne k 5 °C. Až do jara si musí vystačit s energií ze svých tukových zásob.
Kdy a jak zachraňovat ježky? Malý ježek potřebuje tedy ochranu nejvíce na podzim (od druhé poloviny října), pokud je zraněný, nemocný, slabý nebo viditelně oslabený (například se potácí a třese) A také pokud jeho hmotnost v době, kdy se ukládá k zimnímu spánku (kolem listopadu), nedosahuje potřebných minimálně 500–700 gramů. Ježek, který se vejde do dvou dlaní, je zdravý a má normální váhu, zatímco ježek, který se vejde jen do jedné dlaně, potřebuje pomoc na začátku mrazů.
Ježka můžete dokrmit, ale musí se mu poskytnout vhodné podmínky a stravu. Tady návod: Ježkovi připravíme domek na spaní (30 x 30 cm) vystlaný senem, slámou nebo natrhaným papírem. Musí mít také dostatečně velký výběh. Malí ježkové vážící pod 300 g mají rádi teplotu kolem 18 – 20 °C, větší vyhledávají chlad – 13 – 15°C. Do misky dáváme kočičí granule nebo konzervu, vařené kuřecí krky, vařené drůbeží nebo hovězí maso, jako přílohu vařenou rýži nebo ovesné vločky. Nesmíme zapomenout na vodu. Po dostatečném vykrmení se ježek zazimuje, potřebuje teplotu kolem 5°C a klid. U domečku necháme pro jistotu vodu a kousek trvanlivé potravy.
Ze zimního spánku se ježci budí během března a dubna. Ztratí až 20% své hmotnosti, a před vypuštěním do volné přírody je potřeba je opět dokrmit. Pokud je to možné, vypouštíme ježka navečer tam, kde jsme ho nalezli. Vhodným místem jsou také sady, křovinatý terén nebo listnaté či smíšené lesy.
Čerpáno z materiálů Muzea Říčany (www.muzeumricany.cz), ekocentra, které pomoc ježkům v oblasti zastřešuje a slouží jako odběrové místo. Zvířata v nouzi zde vyzvedávají ošetřovatelé Záchranné stanice pro handicapované živočichy Vlašim. Ošetřovatele je možno kontaktovat rovnou na tel. čísle 777 800 460.
Mohlo by vás zajímat
PERMAKULTURNÍ OKÉNKO
Permakultura pro děti je nádherné a smysluplné téma. Hlavní motto permakultury je trvalá udržitelnost života na Zemi. V širším slova smyslu jde o etiku, kterou lze přijatelně a hravě dětem předávat v přírodě, na zahradě, u záhonků a v raném věku, kdy ji pochopí nejlépe. Náměty permakulturní etiky zní: péče o Zemi, péče o Lidi a péče o Budoucnost. A také Spravedlivé dělení. V našem Permakulturním okénku vám napovíme, jak na ně s dětmi.
Dnešní téma zní: Permakulturní principy
Permakulturní principy vznikly na základě pozorování přírodních systémů a dají se aplikovat mnoha způsoby na celou škálu situací ve výchově. Jejich využívání při sestavování výukových programů přináší mnoho výhod (jako porozumění přírodě, její docenění, vytváření zajímavých učebních zkušeností, prohloubení vztahu mezi jednotlivci atd.) a vede ke vzniku udržitelného výukového systému, který pečuje o lidi a Zemi.
V následujících kapitolách našeho Permakulturního okénka postupně představíme jednotlivé permakulturní principy, které zformulovali zakladatelé permakulturního konceptu, a sice
A) dvanáct principů formulovaných Davidem Holmgrenem B) pět principů popsaných Billem Mollisonem, a jak mohou být využity při výuce. Každý princip je uveden otázkami vhodnými pro děti, které je možné upravit s ohledem na situaci a věk dětí. Následuje krátké vysvětlení významu principu a popis jeho možného využití ve výuce. Na závěr jsou uvedeny kontrolní otázky, kterými si vyučující může ověřit, zda byl princip použit srozumitelně.
A) Holmgrenovy principy
1. Pozoruj a jednej
Co vidíš, slyšíš, čicháš, jakou chuť vnímáš a/nebo cítíš?
Co se změnilo od chvíle, kdy jsi tu byl naposled?
Podívejme se víc zblízka
Jaké otázky tě napadají v souvislosti s tím, co vidíš?
Existuje mnoho cest, jak pozorovat, a všechny jsou náročné na čas. Zpomalit a pozorovat s využitím všech smyslů je základním výchozím bodem pro permakulturní výuku.
Cesty k budování pozorovacích schopností dětí zahrnují poznávání
okolního prostředí (např. sběrem, hledáním, tichým sezením)
dalších lidí a sebe sama (např. kladením otázek, nasloucháním, pozorováním reakcí, všímáním si vlastních pocitů, když mluví ostatní) a
na základě znalostí – získaných např. četbou, shlédnutím filmů, rozhovory se staršími
Dovednosti rozumět jazyku přírody je možné se naučit. Mnoho aktivit pro děti spojených s permakulturou vtahuje děti do pozorování a ponoření se do přírody, díky tomu se u nich může rozvinout láska k přírodě a chápání jejího významu. Děti poznávají, jak procesy v přírodě fungují, a mohou tyto znalosti a zkušenosti v budoucnosti využít. Rozvíjení schopnosti pozorovat zajímavé detaily a vyjádřit svůj zájem o přírodu je klíčovým prvkem tohoto procesu.
Kontrolní otázky:
Jak lze podpořit děti, aby přímo pozorovaly přírodu a reagovaly na ní?
Jak děti povzbudit, aby používaly všechny smysly?
Jak začlenit do výuky místně zakotvené zájmy?
Jaké otázky přicházejí od dětí?
Čerpáno z publikace „Péče o Zemi, péče o lidi a spravedlivé dělení ve vzdělávání“ (manuál jak sdílet permakulturu s dětmi)
a jako každoročně i letos pořádá vážený partner našeho projektu Zahradnictví Chládek ve svých prostorách v Praze 6 krásnou akci malování českých skleněných ozdob na sklo. Během prvního adventního víkendu jsou tak v dílničce v prostorách zahradnictví v Praze 6 vítáni návštěvníci všech věkových kategorií, od předškolních dětí až po prarodiče, aby společně s profesionálními malířkami vytvořili originální vánoční dárek.
Permakultura pro děti je nádherné a smysluplné téma. Hlavní motto permakultury je trvalá udržitelnost života na Zemi. V širším slova smyslu jde o etiku, kterou lze přijatelně a hravě dětem předávat v přírodě, na zahradě, u záhonků a v raném věku, kdy ji pochopí nejlépe. Náměty permakulturní etiky zní: péče o Zemi, péče o Lidi a péče o Budoucnost. A také Spravedlivé dělení. V našem Permakulturním okénku vám napovíme, jak na ně s dětmi.
Dnešní téma zní: Přirozený tok
Tok učení je dobře strukturovat během jakékoliv výukové hodiny přirozeným způsobem, stejně jako to probíhá v přírodě: „setí“ semínek, tj. inspirace a motivace pro téma výuky, „růst“, který rozvíjí dané téma pomocí vícesmyslových aktivit, a „sklízení“, jež přináší zavěr a pomáhá lépe vstřebat prožitek tím, že poskytuje čas na uvědomnění si a upevnění naučených věcí.
Setí je počáteční fází učební pouti a podněcuje k růstu. „Semínko“ inspirace pro výuku může vzejít z pozorování zájmu dětí nebo ze zájmu vyučujícího, který může podnítit v dětech zvědavost. Děti „rozhazují semínka“ když si hrají, během rozhovorů mezi sebou nebo s dospělými, které pozorný pedagog může uchopit - vybrat. Když je semínko vybráno může ho vyučující podněcovat k růstu „zasetím a zaléváním“, poporou a stavěním na dětské inspiraci, zájmech a iniciativách, což umožní „semínku vyklíčit“. Případně může vyučující sám vyvolat dialog a zájem dětí i kritické uvažování. Cílem „setí“ je dosažení nejvyššího dětského zájmu a vzbuzení nadšení pro dané téma. Využitím „semínka“ převzatého od dětí je způsob posílení uvědomnění, že jejich otázky, myšlenky a nápady jsou vyslyšeny a jsou důležité. Lidé se totiž nejlépe učí když jsou šťastni a mají zájem. Tato fáze „setí“ je nezbytná pro učení a pro zábavnost hodiny, jak pro děti tak pro vyučující..
Kontrolní otázka pro vyučující: Co vytváří zájem inspiraci pro zapojení dětí?
Růst je centrální fáze, v níž se téma nebo předmět stává průzkumnou cestou vedenou dítětem vyučujícím nebo oběma současně. Vyučující se zde stávají průvodci dětí procesem, ve kterém „sazenice“ může růst překvapivými způsoby. Vyučující je „oporou vinné révě“ k růstu do všech směrů. Aby tento proces byl efektivní, musí zapojovat „oči, ruce, srdce a hlavu“ a musí být veden pozorováním, co se s dětmi vlastně děje – čeho si nejvíce všímají a do čeho se spontánně zapojují. S ohledem na pravidlo „Péče o lidi“ musí být respektovány potřeby a inspirace jak dětí, tak vyučujících, aby vznikl harmonický průzkumnický vztah mezi dětmi, vyučujícími a prostředím (které je také učitelem). V této fázi může být návodem též permakulturní princip „Využívej rozmanitosti a važ si jí“.
Kontrolní otázka pro vyučující: Jak může být výuková hodina i vyučující dostatečně flexibilní, aby děti mohly spontánně a tvůrčím způsobem přispívat k rozvíjení programu, popř. aby byla podpořena dětská účast na vedení hodiny?
Sklízení je fází upevňování učení formou oslavy a radosti. Uplatňuje se zde též permakulturní princip „Získávej výnos“ a „Sdílení přebytků“. Děti přirozeně rády sdílejí s rodiči, v rámci komunity, se zvířaty, s rostlinami atd. Ke sklízení patří i vyprávění vlastních zážitků, podávání zpětné vazby, diskutování o tom, co by rády dělaly při příštím setkání (čímž se vytvářejí nová „semínka) atd.
Kontrolní otázka pro vyučující: Jak se můžou oslavit společné zážitky nebo ocenit přínos společného setkání? Jak mohou být děti zapojeny do rozhodování o sdílení výnosu/ zkušeností s ostatními? Jaký výnos může být sdílen se zvířaty/ rostlinami? Jaký druh nápadů, zpětné vazby a inspirace vzešel od dětí? Je možné je začlenit do další výuky?
Běžným trendem mezi vyučujícími bývá soustředění se na hlavní aktivity bez zahájení „setím“ a ukončení „sklízením“, přičemž tyto fáze jsou nezbytné pro plné zapojení dítěte. Neboť zajišťují upevnění učení, respektování a oceňování dětí a posílení jejich postavení. Což je velkým přínosem.
Čerpáno z publikace „Péče o Zemi, péče o lidi a spravedlivé dělení ve vzdělávání“ (manuál jak sdílet permakulturu s dětmi)
