PERMAKULTURNÍ OKÉNKO
Permakultura pro děti je nádherné a smysluplné téma. Hlavní motto permakultury je trvalá udržitelnost života na Zemi. V širším slova smyslu jde o etiku, kterou lze přijatelně a hravě dětem předávat v přírodě, na zahradě, u záhonků a v raném věku, kdy ji pochopí nejlépe. Náměty permakulturní etiky zní: péče o Zemi, péče o Lidi a péče o Budoucnost. A také Spravedlivé dělení. V našem Permakulturním okénku vám napovíme, jak na ně s dětmi.

Dnešní téma zní: Přirozený tok
Tok učení je dobře strukturovat během jakékoliv výukové hodiny přirozeným způsobem, stejně jako to probíhá v přírodě: „setí“ semínek, tj. inspirace a motivace pro téma výuky, „růst“, který rozvíjí dané téma pomocí vícesmyslových aktivit, a „sklízení“, jež přináší zavěr a pomáhá lépe vstřebat prožitek tím, že poskytuje čas na uvědomnění si a upevnění naučených věcí.
Setí je počáteční fází učební pouti a podněcuje k růstu. „Semínko“ inspirace pro výuku může vzejít z pozorování zájmu dětí nebo ze zájmu vyučujícího, který může podnítit v dětech zvědavost. Děti „rozhazují semínka“ když si hrají, během rozhovorů mezi sebou nebo s dospělými, které pozorný pedagog může uchopit - vybrat. Když je semínko vybráno může ho vyučující podněcovat k růstu „zasetím a zaléváním“, poporou a stavěním na dětské inspiraci, zájmech a iniciativách, což umožní „semínku vyklíčit“. Případně může vyučující sám vyvolat dialog a zájem dětí i kritické uvažování. Cílem „setí“ je dosažení nejvyššího dětského zájmu a vzbuzení nadšení pro dané téma. Využitím „semínka“ převzatého od dětí je způsob posílení uvědomnění, že jejich otázky, myšlenky a nápady jsou vyslyšeny a jsou důležité. Lidé se totiž nejlépe učí když jsou šťastni a mají zájem.
Tato fáze „setí“ je nezbytná pro učení a pro zábavnost hodiny, jak pro děti tak pro vyučující..
Kontrolní otázka pro vyučující: Co vytváří zájem inspiraci pro zapojení dětí?
Růst je centrální fáze, v níž se téma nebo předmět stává průzkumnou cestou vedenou dítětem vyučujícím nebo oběma současně. Vyučující se zde stávají průvodci dětí procesem, ve kterém „sazenice“ může růst překvapivými způsoby. Vyučující je „oporou vinné révě“ k růstu do všech směrů.
Aby tento proces byl efektivní, musí zapojovat „oči, ruce, srdce a hlavu“ a musí být veden pozorováním, co se s dětmi vlastně děje – čeho si nejvíce všímají a do čeho se spontánně zapojují.
S ohledem na pravidlo „Péče o lidi“ musí být respektovány potřeby a inspirace jak dětí, tak vyučujících, aby vznikl harmonický průzkumnický vztah mezi dětmi, vyučujícími a prostředím (které je také učitelem).
V této fázi může být návodem též permakulturní princip „Využívej rozmanitosti a važ si jí“.
Kontrolní otázka pro vyučující: Jak může být výuková hodina i vyučující dostatečně flexibilní, aby děti mohly spontánně a tvůrčím způsobem přispívat k rozvíjení programu, popř. aby byla podpořena dětská účast na vedení hodiny?
Sklízení je fází upevňování učení formou oslavy a radosti. Uplatňuje se zde též permakulturní princip „Získávej výnos“ a „Sdílení přebytků“.
Děti přirozeně rády sdílejí s rodiči, v rámci komunity, se zvířaty, s rostlinami atd. Ke sklízení patří i vyprávění vlastních zážitků, podávání zpětné vazby, diskutování o tom, co by rády dělaly při příštím setkání (čímž se vytvářejí nová „semínka) atd.
Kontrolní otázka pro vyučující: Jak se můžou oslavit společné zážitky nebo ocenit přínos společného setkání? Jak mohou být děti zapojeny do rozhodování o sdílení výnosu/ zkušeností s ostatními? Jaký výnos může být sdílen se zvířaty/ rostlinami?
Jaký druh nápadů, zpětné vazby a inspirace vzešel od dětí? Je možné je začlenit do další výuky?
Běžným trendem mezi vyučujícími bývá soustředění se na hlavní aktivity bez zahájení „setím“ a ukončení „sklízením“, přičemž tyto fáze jsou nezbytné pro plné zapojení dítěte. Neboť zajišťují upevnění učení, respektování a oceňování dětí a posílení jejich postavení. Což je velkým přínosem.
Čerpáno z publikace „Péče o Zemi, péče o lidi a spravedlivé dělení ve vzdělávání“ (manuál jak sdílet permakulturu s dětmi)
Vše o permakulturním dění v ČR na www.permakulturacs.cz